Letělo nade mnou pár teček havranů

já šel jsem za sebou a díval se vzhůru

jakou jen duší máš ty s hlasem pijanů

co letíš z východu jako šíp Amorův.

On zamířil hrotem svým do středu mého

zasáhl střelou svou můj černý terč 

z těch temnot se vylilo, co bylo zlého 

co měl jsem za pevné se změnilo v žert.

A stromy usnuly dávno již na podzim

hluboko ve dřevě přibývá kruh

koruny kloníme ke smutku ubozí  

a vlasy s větvemi splétáme v pruh.

Přibývá probdění na miskách vah

prázdná klec mrtvého v ní žádný pták

co tedy jiného v rakvi než strach

dát ohni rudému jak vlčí mák.